←  HLAVNÍ STRÁNKA

Předmaturitní prokrastinace

Pavel Vosyka
(13.5. 2014)

"3 týdny volna" mám pořád v hlavě,
jeden však strávil jsem na Šumavě.

Na pondělí,
povedlo se mi naplánovat,
po dovolené,
trochu se aklimatizovat.

Spánkový deficit trochu si srovnati,
rozepsat, co, kdy budu se učiti.

Budík ráno nezvoní,
já valím se v posteli.

Desátá pryč,
ráno už nezachráním,
chce to na mě bič,
ve dvanáct snídani sháním.

Odpoledne věnuji rodině,
s kamarády jsem až k půlnoční hodině.

Půl druhé ráno,
únava se nedostavuje,
o zábavu je postaráno,
seriál už se stahuje.

Ve tři jdu spát,
ve třináct vstávám,
i když bych rád,
moc to nedávám.

Celej den doma jsem,
všechno raději jsem odložil,
učit já měl bych se,
ale do křesla jsem se uložil.

Sedím v něm hodiny,
čumím do blba,
copak jsem jedinný,
kdo umí tak prokrastinovat?

Půlnoc je na blízku,
čtenářák furt stejně prázdný,
raději básničku,
tu napsat stíhám do hodiny.

Už aby to všechno bylo hotový,
však adrenalin brzy nakopne mé motory.

Času furt ubývá
a mě víc nezbývá,
než našim maturantům
srdečně popřát všem,
ať ještě letos v květnu
úspěšně vykvetem.

Kdo vidí to spíš až napodruhé, v září,
těm též přeji, ať pak zazáří.


Zobrazit víc (domů)



←  HLAVNÍ STRÁNKA